Hlas jako naše každodenní supermoc
Představte si, že všechno, co sdílíte – slova, emoce, myšlenky – odchází zevnitř vašeho těla ven vaším hlasem. Dokážeme vyprávět příběhy, zpívat, přesvědčovat nebo si jen povídat s přáteli. Není to ale magie – je to souhra fyziky, biologie a vědomého pohybu. Váš hlas vzniká ve třech krocích, které spolupracují jako dobře vyladěný orchestr.
Vzduch jako pohonná jednotka
Hlas začíná v plicích. Když se nadechneme, plíce se naplní vzduchem a bránice se stáhne dolů. Výdech pak žene vzduch vzhůru skrz průdušnici až k hrtanu. Tam čekají hlasivky – a právě tam se začne dít to podstatné.
Hlasivky jako zdroj zvuku
V hrtanu jsou ukryté dvě pružné „šňůrky“ – hlasivky. Když jimi proudí vzduch, začnou vibrovat a vznikne zvuk. Pokud se hlasivky stáhnou k sobě a nechají vzduch pulzovat mezi sebou, mluvíme o znělých hláskách. Když jsou naopak otevřené, vznikají neznělé hlásky. Hlasivky rozhodují o tom, jestli bude hlas ostrý, jemný, drsný nebo klidný.
Tvarování ve vaší dutině ústní a nosní
Hrubý tón zevnitř těla sám o sobě nestačí – až ve vaší ústní a nosní dutině dostane konkrétní podobu. Tady hraje roli jazyk, čelist, patro, rty i nosní prostor. Podle jejich tvaru vznikají samohlásky i souhlásky. Třeba když jazyk zvednete vysoko k patru a ústa jsou úzká, vzniká samohláska „i“. Když otevřete ústa doširoka a jazyk necháte nízko, vznikne hluboké „a“. Právě v této fázi se rozhoduje, jestli vás ostatní pochopí, nebo budou tápat, co jste vlastně řekli.
Proč zní každý hlas jinak
Každý člověk má trochu jinak tvarované dutiny, jinak dlouhé hlasivky a jinou výslovnost. To je důvod, proč hlas každého z nás zní unikátně. Kratší a tenčí hlasivky vibrují rychleji a zní výš, delší a silnější vibrují pomaleji a dávají hlubší hlas. I rezonanční dutiny – jako třeba nosohltan – ovlivňují barvu a zabarvení hlasu. Navíc každý člověk artikuluje trochu jinak a má jinou techniku dýchání.
Dělení hlasů: soprán, alt, tenor a bas
Ve zpěvu se hlasy často rozdělují podle výšky tónu. Soprán je typicky ženský a nejvyšší, alt je hlubší. U mužů mluvíme o tenoru (vyšší mužský hlas) a basu (nejhlubší mužský). Ale pozor – tyto kategorie se prolínají a ve skutečnosti se mnoho lidí pohybuje na pomezí. Pro běžný mluvený hlas jsou tyto kategorie spíše orientační než pevně dané.
Hlas jako otisk osobnosti
Hlas je víc než nástroj komunikace. Je to váš osobní podpis – jedinečný a nenahraditelný. Odhaluje vaše emoce, původ, náladu i zkušenosti. A čím víc mu porozumíte, tím lépe ho můžete ovládat a rozvíjet. Tak až příště budete mluvit – třeba do mikrofonu, před třídou nebo jen v kuchyni – nezapomeňte: mluvit není samozřejmost. Je to důmyslný výkon vašeho těla. A věda nám pomáhá ho ocenit i zlepšit.
Použité zdroje:
- Titze, I. R. (2000). Principles of Voice Production. National Center for Voice and Speech
- Stevens, K. N. (1998). Acoustic Phonetics. MIT Press.
- Laver, J. (1994). Principles of Phonetics. Cambridge University Press.
- Titze, I. R. & Story, B. H. (2002). Voice Science: Acoustics, Physiology, and Perception.
- Howard, D. M. & Murphy, P. (2010). Acoustics and the Production of Speech. Plural Publishing.
- Fant, G. (1960). Acoustic Theory of Speech Production. Mouton.
- Titze, I. R. (1988). “Nonlinear Source–Filter Coupling in Phonation: Theory.” The Journal of the Acoustical Society of America, 83(3), 1252–1260.
- Story, B. H., Titze, I. R. & Hoffman, E. A. (1996). “Vocal Tract Area Functions from Magnetic Resonance Imaging.” The Journal of the Acoustical Society of America, 100(1), 537–554.
- Kent, R. D. & Read, C. (1992). The Acoustic Analysis of Speech. Singular Publishing.
